Renesanční komplex zámku v Litomyšli – památka UNESCO s unikátní sgrafitovou výzdobou

Počátky zámeckého areálu sahají až do středověku, avšak současné podoby nabyl až v průběhu 16. století. Byl postaven Vratislavem Nádherným z Pernštejna jako dar pro milovanou ženu Marii Manrique de Lara. Pernštejnské renesanční sídlo doplnily v 17. a 18. století barokní úpravy provedené dalšími majiteli, Trauttmansdorffy a Waldstein-Wartenbergy, za účasti předních barokních umělců. Později, v roce 1797 zde bylo postaveno i divadlo, v němž se hrály především německé a francouzské hry. V 18. století byla podstatně rozšířena přilehlá zahrada, která dnes tvoří důležitou součást celého areálu. Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO zapsány v roce 1999.

Ve své unikátně dochované celistvosti je dokonalou ukázkou umělecky cenné architektury. Je skvělým dokladem středoevropské šlechtické residence z období renesance, která si uchovala svou jedinečnost i po následných přeměnách ve stylu nových uměleckých směrů. Uvidíte zde stylové zámecké interiéry, sklepení, předzámčí – rodný byt Bedřicha Smetany a expozici antického umění. Zámek v Litomyšli se řadí k největším renesančním zámkům v celém Česku. V současné době je ve vlastnictví státu a je přístupný veřejnosti. Správu provádí Národní památkový ústav.

Historie osídlení zámeckého návrší a pozdějšího zámku je s historií města neodmyslitelně spjata po celou dobu jeho existence. Dnes je zámek jedním z turistických magnetů, které do Litomyšle každoročně přitahují tisíce turistů.
 

Co každému utkví v paměti, jsou psaníčková sgrafita na fasádě. Původně tu bylo 8000 sgrafit, každé psaníčko bylo originál, nikde se údajně neopakovaly stejné motivy. Za dob Valdštejn – Vartenberků byla psaníčka (vnější zámecké stěny), zakryty bílou vápennou omítkou, a to proto, že v 18. století postihlo Litomyšl mnoho požárů a vnější stěny zámku byly poničeny. Na zámeckých zdech tak po 200 let psaníčka nebyla. Odkryta byla až ve 20. století a rozsáhlé restaurátorské úpravy proběhly až v 70. letech 20. století. Z původních psaníček se podařilo zachovat asi 40 procent. Ostatní jsou převážně dílem restaurátorů ze 70. let. Ti zde pracovali pod vedením Olbrama Zoubka.
 

V přízemí zámek se dochovalo unikátní klasicistní rodinné divadlo z roku 1797. Mimochodem představení se tu sehrálo i pro sedm středoevropských prezidentů. Takových divadel je v Evropě pouze pět (dvě ve Švédsku, jedno v Rusku a dvě v Česku). Areál divadla využil v osmdesátých letech i režisér Miloš Forman pro natáčení oscarového snímku Amadeus. Poté věnoval zámku lustr, který váží přes 300 kilogramů.

Divadelní kulisy byly dílem vídeňského dvorního malíře Josefa Platzera a vymaloval ho Dominik Dvořák, dvorní malíř Valdštejn – Vartenberků. Divadelní soubor tvořila především šlechta. Lavice před jevištěm byly pro měšťany, zaměstnance zámku a někdy i pro poddané.

Před každou hrou byl vytvářen zasedací pořádek. Když zde byli poddaní, seděli zcela vzadu a moc toho neviděli, jelikož tam vadí ve výhledu sloupy. Hry byly hrány v němčině a ve francouzštině, takže poddaní ani moc nerozuměli, ale byla pro ně pocta, že zde mohli být s hraběcí rodinou. Zajímavé jsou dvě podlouhlé lavice po pravé i levé straně, ty byly pro kominíky. Jelikož během představení bylo používáno hodně svíček, tak hrozilo nebezpečí požáru. Kominíci měli u sebe kožené měchy. Ty byly naplněné vodou, aby mohli hasit případný požár.