Patří mezi ně: Hans von Aachen, Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Lucas Cranach, Adriaen de Vries, Albrecht Dürer, El Greco, Francisco José Goya, Hans Holbein, Jan Gossaert zvaný Mabuse, Rembrandt van Rijn, Jusepe de Ribera, Peter Paul Rubens, Bartholomaeus Spranger, Karel Škréta, Simon Vouet, Michael Leopold Willmann a jiní.
Její základní časový rámec tvoří období od 16. do 18. století vycházející z retrospektivního pohledu na předrenesanční tendence v umění gotiky a antická díla jako inspirační podnět pro renesanční a barokní umění.
Expozice je pojata jako dialog mezi národními a mezinárodními impulzy, vlivy a změnami v duchu dialektiky forem, stylů a motivů. Z dramaturgického hlediska reflektuje narativní aspekty evropského umění od antiky až po osvícenství, dějinné souvislosti a nadčasovost mistrovských uměleckých děl v inovativní instalaci.
Od 23. října 2024 je otevřena nová část expozice Baroko v Čechách. Ve třech přízemních sálech Schwarzenberského paláce prezentuje Národní galerie Praha nyní přes čtyřicet děl, která vznikla v 17. a 18. století na území Čech. Například po padesáti letech mají návštěvníci možnost prohlédnout si znovu objevené dílo Karla Škréty zapůjčené do nové expozice ze soukromé sbírky. K vidění jsou také díla Petra Brandla či významných sochařů období baroka Ferdinanda Maxmiliana Brokofa a Matyáše Bernarda Brauna.
V rámci hlavního přístupu do Schwarzenberského paláce je obnoven původní vstup z Hradčanského náměstí přes nádvoří. Tři sály v přízemí jsou vyhrazeny pro příležitostné sbírkové expozice a dvě místnosti poslouží grafickým kabinetům.
Architektonické pojetí expozice koresponduje s její koncepcí: přízemí je pojato jako prolog expozice, první a druhé patro jako tematické panorama renesančního a barokního umění a půdní prostor se věnuje sběratelství, tvorbě v malířství i sochařství, „skicáriu“ a kabinetní malbě.