Ideálním výchozím bodem na Posázavskou stezku je
železniční stanice Petrov u Prahy, kam vás doveze
Posázavský pacifik, malebná lokálka z Prahy – Braníku do Čerčan. Z Petrova musíte sejít
k řece Sázavě a okolo
trampské osady Pikovice stezka pokračuje nádhernou přírodou okolo řeky. Cestou projdete okolo vrchu
Medník, kde roste mnoho chráněných druhů rostlin. K nejznámějším patří kandík psí zub.
Na protějším břehu řeky je dobře vidět
Pikovická jehla s dřevěným křížem na vrcholu. Stezka střídavě stoupá a klesá, místy je vytesaná ve skále, vzdaluje a přibližuje se toku řeky a nabízí také několik pěkných vyhlídek. K nejznámějším patří
Klimentova vyhlídka, ze které se odkrývají nádherné výhledy na řeku. Pod
Raisovou vyhlídkou určitě v létě uvidíte vodáky, snažící se zdolat zdejší peřeje. Stezka je vedena převážně po lesních cestách, šotolině a po kamenných stupních. Rozhodně ji proto
nedoporučujeme cyklistům, kteří by zde museli kolo mnohokrát přenášet.
U
Třebsína stezka mizí do lesa, ze kterého se vynoří až u
Žampachu. Cestou objevíte
Třebsínský vodopád, za řekou je dobře vidět
železniční viadukt Žampach, vedoucí nad roklí zvanou
Kocour. V letní sezóně zde funguje
přívoz (na druhé straně řeky se nachází nádraží), jindy je třeba dojít až do
Kamenného Přívozu, kde lze zhruba desetikilometrové putování ukončit. Zdejší zajímavostí je
vorařský úvazový kámen, připomínající tradice
vorařského řemesla. Kámen sice pochází z nedaleké
Davle, ovšem i na novém místě občas poslouží svému původnímu účelu.
Trasu
Posázavské stezky vybudoval
Klub českých turistů a měla být otevřena už v roce 1914, ale její vznik i otevření posunula
první světová válka. Kompletně byla zpřístupněna roku 1924, a patří tak k
nejstarším značeným trasám u nás. Navrhl ji pražský učitel
Josef Kliment, po kterém je pojmenovaná jedna z vyhlídek na trase. Jako první byl roku 1920 slavnostně otevřen úsek mezi
Pikovickou jehlou a
Žampachem v místě zvaném
Na Babách, kde je na skále umístěna
pamětní deska.