Magická místa Česka: bílé, černé a modré paní na hradech a zámcích

Nejznámějším přízrakem našich hradů a zámků jsou bílé paní. Proti zařazení mezi strašidla by možná samy měly námitky, ovšem jejich výskyt provází podivné zvukové a světelné efekty: šustění naškrobených sukní, skřípění starých dveří, klapot střevíců po dlažbě a světlo mizející kdesi za rohem. Na hrady, zámky a další místa, kde se podle pověstí zjevují bílé, černé i modré paní, se vydejte s Kudy z nudy.
 

Slavná bílá paní rožmberská

Nejznámější z bílých přízraků je bílá paní coby rodové strašidlo Vítkovců a Rožmberků. Jejím předobrazem byla buď Perchta z Rožmberka nebo Markéta z Hradce, a na hradě a zámku v Jindřichově Hradci, hradě Rožmberku, zámku Třeboň, zámku Telč a hradě a zámku Český Krumlov se podle mnoha svědectví zjevovala s klíči za pasem, když obcházela chodby a síně. Když se usmívala, znamenalo to, že se blíží šťastné události. Když ale měla černé rukavice a smutnou tvář, znamenalo to blížící se neštěstí.
 
Perchta přitom nebyla jen mlhavou postavou z pověstí. Skutečně žila v 15. století, narodila se v mocném rodu Rožmberků a provdali ji za Jana z Lichtenštejna do Mikulova. Manželství nebylo šťastné, a právě Perchtiny dopisy patří k nejpůsobivějším osobním svědectvím své doby. Možná i proto se z ní v pověstech stala tichá ochránkyně rodu, která se na rožmberských sídlech zjevuje dodnes.
 
Její obrazy najdete téměř ve všech sídlech Rožmberků. Byla tak slavná, že jí Alois Jirásek ve Starých pověstech českých dokonce věnoval celou kapitolu. Setkat se s ní můžete například na hradě Rožmberku, kde její portrét patří k lákadlům hradních interiérů. Na zámku v Třeboni se bílá paní objevuje i v hravější podobě při prohlídkách s Bílou paní Perchtou, které dětem přibližují, jaké to je být duchem, co znamenají barvy rukaviček a kde se může skrývat poklad.
 

Bílá paní z Pernštejna a Vrchnostenská zahrada

Zatímco totožnost rožmberského přízraku známe, o bílé paní, o které vám budou vyprávět na hradě Pernštejně, se toho ví pramálo. Také ona střídá barvy rukavic a závojů; bílá zvěstuje radostné události, černá věští neštěstí. Když prý v roce 1631 u německého Tangermünde padl poslední Pernštejn Vratislav a rod tak vymřel po meči, zjevila se v noci na hradbách bez čepce, bědující a lomící rukama.
 
Po vymření rodu se pernštejnská bílá paní vytratila, ale vystřídalo ji jiné strašidlo: hradem po nocích bloudí neučesaná komorná Eliška. Ve své komůrce se prý jednou před zrcadlem česala a parádila tak dlouho, že zapomněla na mši. Prý se ozvala hromová rána, otevřela se podlaha a Eliška se za trest propadla do země.
 
Až se na hrad vypravíte, určitě si prohlédněte nádhernou Vrchnostenskou zahradu. Nedávno obnovená zahrada na jihozápadním hradním svahu ve velmi netradičním horském terénu je jedinečným souborem zahradních stylů. Provede vás od pravidelné francouzské zahrady přes romantickou zahradu a angločínskou část až po lesní partie. Prohlídka je vzhledem k terénu fyzicky náročná a plná schodů, přístupná ze třetího nádvoří hradu po zaplacení vstupného.
 

Černá Berta ze Sychrova: strašidlo, které nenosí smůlu

Ne všechny černé paní věští neštěstí. Na zámku Sychrov se prý noc co noc prochází Černá Berta, laskavé a dobromyslné strašidlo v šustících sukních. Jejím předobrazem byla skutečná historická postava: Berta, princezna z Rohanu a kněžna z Bouillonu, která žila na přelomu 18. a 19. století. Osud se s ní nemazlil, ale sychrovská pověst z ní neudělala zlý přízrak; spíš tichou dámu, která k romantickému zámku s novogotickou atmosférou patří stejně samozřejmě jako rohanovské portréty, řezbářská výzdoba a zámecký park.
 

Černá paní z Buchlova a stará vražda

Na hradě Buchlově má podle pověstí sídlit černá paní: dáma v tmavých šatech a s tváří zahalenou závojem. Její příběh se váže k tragické události z konce 16. století, kdy byl zavražděn hradní pán Jindřich Prakšický ze Zástřizl. V jeho těle prý vězel vlastní kord a vražda dodnes patří k temným kapitolám buchlovské historie.
 
Podezření tehdy padlo na jeho manželku Kateřinu Rájeckou z Mírova. Manželství nebylo šťastné a podle dobových zpráv i pozdějších pověstí žili manželé ve vleklých hádkách. Není ale jisté, zda měla Kateřina se zločinem skutečně něco společného. Jindřich měl nepřátel víc: vedl majetkové spory, pohyboval se v neklidném prostředí šlechtických svárů a důvod k pomstě mohlo mít hned několik lidí.
 
Pověst si ovšem vybrala vlastní verzi. Vypráví se, že Kateřina unikla světskému trestu, ale klidu nedošla: jako Černá paní se prý zjevuje v takzvaném pokoji mrtvých, kde se kdysi ukládala těla zesnulých a kde se také soudili pytláci. Dnes tam návštěvníci najdou jednu z nejznámějších buchlovských kuriozit – pravou egyptskou mumii. Buchlov tak nabízí přesně tu směs historie, pověstí a lehkého mrazení, kvůli které tak rádi jezdíme na staré hrady.
 

Zlá Manda z Nového Města nad Metují

Podobně černou povahu jako buchlovská paní má i strašidlo na zámku v Novém Městě nad Metují. Říká se jí Černá paní nebo také Zlá Manda a jejím předobrazem měla být Marie Magdalena Trčková z Lípy, manželka Jana Rudolfa Trčky. Do paměti poddaných se prý zapsala tvrdostí, pýchou a ošklivými kousky tak výrazně, že ji poddaní po smrti prokleli. Podle pověsti dodnes bloudí zámeckými chodbami a připomíná časy, kdy se na šlechtu nevzpomínalo vždycky jen v dobrém.
 
Novoměstský zámek přitom za návštěvu stojí i bez strašidelných historek: renesanční sídlo na náměstí zdobí arkádové nádvoří, zahrady a interiéry spojené nejen s rodem Trčků, ale také s pozdějšími majiteli Bartoňovými z Dobenína. Manda tak může být výbornou záminkou, proč se do Nového Města nad Metují vydat — za historií, architekturou i jednou mimořádně špatně naladěnou zámeckou paní.
 

Modrá paní nejen v Nových Hradech

V oknech hradu v Nových Hradech v jižních Čechách prý občas můžete zahlédnout dámu v modrých šatech s kloboukem; vždy je to za bílého dne, většinou se usmívá a občas zamává na pozdrav. Neví se kdo to je, ani jak často se objevuje, ale místní ji považují za dobré znamení.
 
Svou dívku v modrém mají také na Měděnci; prý se z nešťastné lásky utopila v jednom ze zdejších rybníků a od té doby její duše bloudí po okolních lesích. Pověst tvrdí, že zjevuje během páteční noci a je oblečena do modrých šatů s bílým závojem. Na podzim prý mívá v ruce hrneček s ovocem a nabízí je náhodným kolemjdoucím.
 

Kudy bloudí další přízraky?

• Černých paní je mnohem víc, než by leckdo tušil: například na zámku Častolovice se objevuje jednou za padesát let anebo tehdy, když má někoho ze šternberského rodu potkat něco zlého.
• Svou černou paní má také hrad Valdek v Brdech, coby zlé a nerudné strašidlo se objevuje také v komnatách zámku Náchod.
• Bílá paní straší také na zřícenině hradu Cornštejn nad Vranovskou přehradou.
• Neobvyklou bílou paní mají na zámku v Dřevohosticích; lze ji prý spatřit v pravé poledne, z úst jí šlehají plameny a v ruce třímá rozžhavený klíč od pokladů.
• Někde se bílých přízraků vyskytuje víc, třeba tři bílé panny se zelenými věnci na hlavách bloudí po zřícenině hradu Dršťka u Rokycan.
• Tiché kroky, otvírání a bouchání dveří a jiný rámus prý provází noci na Novém hradě v Jimlíně u Loun. Když navíc najednou zhasnou světla, můžete si být jistí, že zámek právě navštívila bílá paní; zjevuje se prý na zadním dvoře, v nejdelší chodbě a také u brány.
• Mimořádně mstivá a záludná je bílá paní z hradu Šelmberk; spadeno prý má hlavně na milence.
• Spousta legend se točí také kolem zříceniny Dívčí hrady na Pálavě. Říká se, že když za třicetileté války hrad dobývali Švédové, zřítily se klenby ve sklepení a zasypaly dvě dcery hradního pána. Ty se od té doby zjevují jako dvojice bílých panen.
• Naopak bílá paní z písničky Na Okoř je cesta se na hradě Okoři nezjevuje a nikdy nezjevovala. Zkrátka písnička je jen písnička.