Hora
Radhošť bývá tradičně spojována s uctíváním pohanského boha večerní oblohy, ohňů a světel hvězd
Radegasta. Podle legendy nechali jeho modlu na vrcholu hory zbořit
soluňští misionáři Konstantin (Cyril) a Metoděj, kteří po svém příchodu na Velkou Moravu v šedesátých letech 9. století údajně na Radhošť zavítali.
Z holého vrcholu Radhoště i z cesty od
Pusteven je možno spatřit
jeden z nejkrásnějších rozhledů na beskydské panorama – Moravskoslezské Beskydy,
Vsetínské vrchy, Javorníky, a za dobrého počasí i na slovenskou stranu na Malou Fatru a Západní Tatry. Na severním svahu hory je vyhlášena
národní přírodní rezervace Radhošť. Na vrcholu hory je několik zajímavých míst, například Kaple sv. Cyrila a Metoděje, sousoší obou věrozvěstů, kříž a televizní vysílač.
Kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti byla v roce 1999 rozsáhle rekonstruována. Na její opravu bylo použito také dřevo, které v rámci veřejné sbírky poskytly obce i soukromí vlastníci lesů na
Valašsku.
Podzemní chodby pod Radhoštěm
Kdo ale vystoupí na tuto starobylou horu, často vůbec netuší, že je pod povrchem protkána hustou sítí podzemních chodeb, které podle pověstí ukrývají Radegastovu svatyni a zbojnické poklady. První písemné zmínky o využívání radhošťských jeskyní člověkem jsou z 15. století. Nejčastěji se mluví o třech vstupech do podzemí – Radochově studni, Cyrilce a Volařce. Situaci komplikují další četné vchody, místním nářečím zvané „ďúry“, na které je možno narazit na mnoha místech. Dříve je využívali hlavně pastevci nejen jako chladné sklepy pro ovčí mléko a sýry, ale i jako úkryty. Stavěli si své koliby přímo nad vchody do podzemí nebo v jejich blízkosti a průchody nitrem hory znali hlavně oni. Nebylo prý nic divného, když si pastýř z rožnovské strany zapálil pochodeň, prošel horou a dostal se na druhou stranu.
Hora Radhošť byla totiž v dávných dobách významným kultovním místem starých Slovanů. Na jejím vrcholu prý stála pohanská svatyně s ohromnou dřevěnou sochou boha Radegasta ve strašlivé helmě a pancíři z ryzího zlata. Zde se konaly náboženské obřady a magické rituály, při nichž se přinášely zvířecí, někdy i lidské oběti.
Pohanské svatyně v jeskyních pod Radhoštěm
Lidé si vyprávěli, že v dávných dobách chodby využívali především pohanští kněží. Upravili si je a uschovávali si v nich dary od poutníků, a snad i v nich žili. Některé texty se zmiňují o velkém podzemním chrámu, ke kterému se dá dostat lávkou přes podzemní potok. Nikdo nepovolaný se však přes ní nedostane, neboť lávku hlídá drak a velký černý pes.
Postupně vznikly báje o velikých pokladech zde ukrytých a dokonce i knihy s návody, jak se do podzemí dostat, které vedly některé odvážlivce k tomu, aby se s primitivní výbavou (konopným provazem a svíčkou) vydali do hlubin země. Ne vždy se však tito odvážlivci vrátili zpět – ve tmě nenašli cestu anebo zemřeli hladem. Dodnes se můžete doslechnout o hrůzných nálezech mrtvol nebo koster zbloudilých ubožáků. Zlatá Radegastova socha má být údajně ukryta v jeskyni Volařce, kam ji odnesli pohanští kněží, aby neupadl do rukou křesťanů.
Radhošťské podzemí je vědecky dosud neprobádané a není jasné, jestli se dnes někomu podaří alespoň jeden průchozí vchod do podzemí objevit. Radhošťské podzemí je totiž tvořeno skalním rozsedlinami, které vznikají puknutím a pohybem pískovce. Postupná změna průřezu jeskyň a občasné mizení pramenů svědčí o tom, že pískovcové vrstvy, rozpraskané jako kry, jsou v neustálém pohybu. Zatímco nové pukliny se postupně zvětšují, staré se naopak zasypávají uvolněnými kameny. Ještě v roce 1886 pronikli tři občané z Trojanovic až k podzemní říčce, ale roku 1979 se bohumínští speleologové nedostali dál než asi 70 metrů.