Narodil se do rodiny
českobratrského učitele v
Hodslavicích jako páté z dvanácti dětí. Otec mu vštípil silný smysl pro odpovědnost, pracovitost a vážný vztah k životu. První školní léta prožil přímo v
rodném domě, kde jeho otec učil. Brzy se ukázalo, že nadanému chlapci jednotřídní škola nestačí, a tak dál studoval v
Kuníně, Trenčíně a na evangelicko-luteránském lyceu v
Bratislavě. Vynikal talentem pro jazyky, během života jich ovládl celkem
šestnáct.
Původně se
František Palacký měl stát
evangelickým kazatelem, ale už během studií se začal zajímat o
české dějiny a vlastenectví. Jeho další život určilo přátelství s osobnostmi jako byl
Pavel Josef Šafařík. Roku 1823 Palacký odjel do
Prahy, kde se věnoval studiu dějin a na doporučení
Josefa Dobrovského vypracoval
hraběti Františku Šternberkovi rodokmen
rodu Šternberků. Jako genealog pracoval i pro další
šlechtické rody. V roce 1827 se oženil s
Terezií Měchurovou, dcerou předního pražského advokáta, a sňatkem získal potřebné existenční zajištění. Manželům se později narodil
syn Jan a
dcera Marie. Palacký se postupně stal uznávaným badatelem; v roce 1830 byl jmenován řádným členem
Královské české společnosti nauk, a o rok později jej pověřili funkcí
zemského historiografa. Stál také u zrodu
Matice české i
Časopisu českého muzea.
Jeho životním dílem se staly pětidílné
Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě, na nichž pracoval od roku 1832 až do sklonku života. Šlo o
první moderní syntézu českých dějin, založenou na systematickém studiu pramenů. Spis obsáhl české dějiny od nejstarší doby až do
roku 1526, tedy do
nástupu Habsburků na český trůn. Zvláštní význam přikládal Palacký
husitství, které chápal jako
vrchol národních a mravních snah české společnosti.
Do veřejného života výrazně vstoupil v
revolučním roce 1848. Předsedal
Slovanskému sjezdu v Praze a působil jako
poslanec ústavodárného sněmu ve Vídni a
Kroměříži. V dalších desetiletích zůstával
respektovanou politickou autoritou a
doživotním členem Panské sněmovny. Jeho
dcera Marie se provdala za
Františka Ladislava Riegra, čímž vzniklo
významné rodinné i politické spojení 19. století.
Poslední léta života trávil
František Palacký střídavě v
Praze a na
zámku Maleč. Když roku 1876 zemřel, vyprovodilo ho na poslední cestě na padesát tisíc lidí. Jeho jméno dnes nese
Univerzita Palackého v
Olomouci a připomínají jej i místa spojená s jeho životem:
rodný dům, ulička a originální
Umělecké vyhlídky Františka Palackého v
Hodslavicích,
pražský památník v domě, kde žil s
Riegrem,
pomník na Palackého náměstí, expozice na
zámku Maleč a
hrobka v
Lobkovicích u
Neratovic.