Soutěsky Kamenice patří mezi
nejvyhledávanější přírodní krásy severních Čech. Nacházejí se v srdci
Národního parku České Švýcarsko a jsou právem považovány za klenot české krajiny.
Kamenice je říčka, která si zde v pískovcových skalách vyhloubila úzké, místy až dechberoucí soutěsky, plné tajemství, romantiky a
jedinečných přírodních scenérií.
Soutěsky Kamenice se rozprostírají mezi obcemi
Hřensko, Mezní Louka a
Srbská Kamenice. Nejčastějším
výchozím bodem pro návštěvu soutěsek je obec Hřensko, která je snadno dostupná jak automobilem, tak veřejnou dopravou. Odtud vedou upravené turistické stezky, které návštěvníky provedou nejkrásnějšími úseky tohoto přírodního fenoménu.
Aktuální informace z Hřenska
Edmundova soutěska byla po ničivém požáru z roku 2022 znovu zpřístupněna v červenci 2025 v omezeném režimu. V současnosti zde nadále pokračují bezpečnostní opatření a kontrola stability skalního masivu, proto je její provoz prozatím uzavřen. Divoká soutěska je ale naopak otevřena pro běžný provoz a patří k nejvyhledávanějším místům oblasti.
Edmundova soutěska je prozatím v roce 2026 uzavřena, intenzivně se pracuje na jejím znovuotevření.
Divoká soutěska je otevřena od 1. 4. 2026 do 1. 11. 2026, denně od 9.00 hodin do 17.30 hodin.
Edmundova a Divoká soutěska v Českém Švýcarsku a řeka Kamenice
Krajina
pískovcových skal mezi Čechami a Saskem patří k oblastem, které lidé navštěvují pro její romantickou krásu. Jedním z nejmocnějších zážitků je procházka romantickou přírodou
podél toku Kamenice obklopené z obou stran hradbou vysokých skal. Na cestě vás čekají skalní převisy, několik tunelů a úzké lávky. Dva úseky cesty vedoucí soutěskami lze tradičně absolvovat na lodičce – jedná se o
Edmundovu (Tichou) a Divokou soutěsku, přičemž aktuálně je pro návštěvníky přístupná především Divoká soutěska. Lidskou silou poháněná loďka nás v
Hřensku proveze mezi skalními útvary, převozník nás seznámí s živými i zkamenělými obyvateli soutěsek.
Po
projížďce na Tiché soutěsce lze po stezce putovat proti toku Kamenice k
Divoké soutěsce, která oplývá podobnými přírodními krásami. Před ní však můžete kaňon řeky
Kamenice opustit a vystoupit tzv.
Dlouhým schodištěm po naučné stezce do osady
Mezná, která vyniká lidovou architekturou.
V roce 2018
slavila Divoká soutěska 120. výročí svého otevření. Byla zpřístupněna a otevřena v roce 1898 po smrti Edmunda Claryho-Aldringena (zemřel roku 1894) jeho následníky. V rámci tohoto výročí bylo opraveno devět galerií, vyměněno dožilé kovové zábradlí za dřevěné a
opraveny některé úseky cesty.
Z historie soutěsek v Hřensku
Soutěsky na
Kamenici tvořily
dlouhou dobu pro místní obyvatele
obtížnou překážku, kterou museli překonávat cestou do kostela v Růžové. Plavilo se tu však i dříví a při zimních tazích pstruhů a lososů nastávaly rybářům zlaté časy.
Roku 1877 se pět dobrodruhů v hřenské hospodě
U zeleného stromu vsadilo, že s pomocí vorů soutěsky zdolají. Vypluli od
Dolského mlýna do míst, kterým se tenkrát říkalo "konec světa".
Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska a tím položila základ ke zbudování turistické atrakce.
Majitel tohoto panství,
kníže Edmund Clary-Aldringen, povolal
italské odborníky a pod jejich vedením pak na 200 dělníků soutěsky upravilo. Byly zde zřízeny plovoucí chodníčky,
mostky, tunely, lávky nad vodou a mezi soutěskami
odpočinkové místo s restaurací. Tichá (Edmundova) soutěska pak byla 4. května 1890 slavnostně otevřena veřejnosti. Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala roku 1898.
A že byl o soutěsky velký zájem svědčí i fakt, že je na počátku 20. století navštívilo průměrně 160 000 lidí. V Edmundově soutěsce převáželo 14 člunů, v Divoké potom 7 loděk. Provoz zajišťovali a dodnes zajišťují převozníci, kteří loď kormidlují bidlem a trasu komentují vtipným výkladem. Pro vodáky, kteří by se chtěli plavit v soutěskách vlastí lodí, je Kamenice bohužel uzavřená.
Celý areál soutěsek je výjimečný nejen svou krajinou, ale i bohatstvím rostlinných a živočišných druhů. Vlhké klima a stín skal zde umožňují růst vzácných kapradin, mechů a lišejníků. Návštěvníci mohou zahlédnout i ledňáčky, vydry a další chráněné živočichy. Skalní útvary vytvářejí fantastické tvary, jména jako Medvědí hlava, Skalní kaple či Jeskyně loupežníků povzbuzují fantazii malých i velkých objevitelů